Prosinec 2014

Viděla

19. prosince 2014 v 20:23 | Eliška Bendová |  Básničky
Když jsem Tě viděla,
po dechu lapala.
Vždyť já jsem doufala,
v myšlenkách tápala.
Já jsem tak bála se,
vždyť ty jsi kluk pěkný,
čeho as ptáš se mě,
lásky a snění.
Lásku já zkusila,
však tak jsem nalítla.
Snění je pěkné,
však k realitě kruté.
Já ráda bych věřila,
že rád mě upřímně máš.
Já jsem se ztratila,
doufám, snad cestu ty znáš.

Miluji Tě

19. prosince 2014 v 18:09 | Eliška Bendová |  Básničky
Miluju Tě, lásko :-*

Tvůj úsměv mým štěstím je,
už nedokážu žít bez Tebe.
Každou chvíli mi srdce puká,
když u sebe nemám Tebe, svého kluka.
Svou lásku Ti dávám,
mé srdce je Tvé,
důvěru v Tebe vkládám,
věřím plně v city Tvé.
Když nade mnou se skláníš
a na tváři úsměv Ti září,
štěstím jen se rozplývám,
dívím se, že si ještě nezpívám.

Další

19. prosince 2014 v 18:02 | Eliška Bendová |  Básničky
Další z dálky se objevil,
já nezoufat se snažím ze všech sil.
Proč v lásce smůlu mám,
já ráda svou Ti lásku dám.
Ty říkáš, že jsem nádherná,
já však v očích kapky mám.
Vždyť mě neznáš a já tebe,
avšak zamilovala jsem se do Tebe.
Ty tvrdíš, že divné to je,
že zakoukal jsi se do mne.
Já zas se ptám: Je to možné?
Neříkej mi, prosím, že ne.
Ty vidět mě chceš v celé kráse,
já zas Tebe jednou a zase.

Volná i vězněná

19. prosince 2014 v 17:57 | Eliška Bendová |  Básničky
Jsem volná i vězněná,
jsem sama i žádaná.
Samota nádherná,
samota tíživá,
rodina-vzdálená,
přátelství-důvěrná,
přátelé vedle mě,
rodina ode mě,
k večeru v depresích,
k ránu zas v nebesích.

Teď už vím

19. prosince 2014 v 17:50 | Eliška Bendová |  Texty
R.: Teď už vím,
že měls mě stále rád.
Teď už vím,
že si mě stále miloval.

1) Já teď štěstím brečím,
Nevím co ti říci mám.
Vždyť ty jsi mne pořád miloval
a já myslela, že už jinou máš.
Tak náhle si mě opustil
a v mých slzách by se snad každý utopil.

R.:

Můj živote

19. prosince 2014 v 17:50 | Eliška Bendová |  Básničky
Chtěla jsem zkusit napsat básničku z druhého pohledu, tedy z pohledu mužů. Tak jsem se do toho pustila a máte jí tu, takhle dopadl můj pokus... Já myslím, že se povedla, ale posuďte sami... :-)

Můj živote,
má lásko,
můj poklade,
má krásko.
Jak růže květ-tvá tvář,
snad zlatavá-tvá zář.
Jak hedvábí-tvé zlaté vlasy,
jak listí šum-kolem hlasy.
Má růže, má lilie,
ty, světlo mých dnů,
jak žít mohu bez tebe,
lásko mých snů.

Zraněné srdce

5. prosince 2014 v 13:01 | Eliška Bendová |  Básničky
Mé srdce je zraněné,
má důvěra zrazená.
Jejich srdce z kamene,
já jsem znovu zlomená.
Zlomená jak suchá větev,
co chvíli ve mě vře to vztekem.
Já hloupá jsem byla,
hloupá jsem věřila,
věřila přísahám,
věřila řečím.
Nic neřekne, jak se teď cítím,
nic nesedí-už jsem jak kvítí,
jak kvítí v zimě křehká,
zmrzlá a chladná,
srdce jak led
pod sněhem smutku
skryto zas jest.

Smrt

5. prosince 2014 v 12:45 | Eliška Bendová |  Básničky
Smrt, jak blahý pocit.
Báseň, tak o ní složit.
Ona vysvobozením jest
od strastí duší všech.

Je krásná, až svírá mne strach.
Je krásná, až jímá mne hrůza.
Já zřím ji v očích všech,
že každému se tají dech.


Oní bych básnila,
však není básnika,
jenž vzal by to břímě
a opěvoval krásu věrné přítelkyně.

Dělat můžeš si jen co chceš,
však smrti nikdy neujdeš.
Smrt provází nás stále,
však strach z ní všichni máme.

Jejím protikladem život je
či snad ona sama jest životem?
smrt nám záhadou stále je,
co přijde po ní, co tam jest?

Snad tma, snad světlo,
snad nebe, snad peklo,
snad ráj či snad les,
snad cesta do nebes.

Co je větším peklem?
V bolesti žít či zemřít šťasten?
Odpovědi hledáme,
ale pravdu neznáme.

Hledám

5. prosince 2014 v 12:39 | Eliška Bendová |  Básničky
Nejsem holka na jednu noc,
no, snad toho nechci moc.
Chci jen lásku, víru, nic víc,
ale asi z toho nebude nic.

Jsem jen malá naivní holka,
co hledá milujícího kluka.
Nevím jaký by měl být,
stačí když bude city mít.

Kluka co za ruku mě chytí,
kluka co lásku mi vrátí,
kluka co rád mě bude mít,
i když zrovna nebudu chtít.

Nesplnitelným přáním to asi jest,
najít kluka co bude best,
kluka co přítelem mi bude věrným,
kluka co naslouchat bude mým řečem planým.

Toho kluka bych brala hned,
lásku zanechala na jeho rtech,
Lásku vyjevila mu všemi smysly,
kdyby ruku podal v kařdé tísni.
Kluka, který přítel i partner v jednom byi,
kluka, který sdílel by radost i trápení.

Zmatek

5. prosince 2014 v 12:11 | Eliška Bendová |  Básničky
Cítím, nevím co,
žárlím, nevím proč.
Sama v sobě zmatek mám,
ten zmatek před tebou už neschovám,
tak vysvětli mi čím to je,
že city vyloučené k tvé osobě
poznávám je a děsí mě to,
tak řekni, prosím, řekni "veto".
Vyřkni to dřív, než se chytím,
vyřkni to dřív, než se spálím.