Ty

6. srpna 2013 v 22:04 | Eliška Bendová
Jako zvonků vánočních
zní tvůj rajský hlas,
jako čokoláda barví se tvůj vlas
a tvé oči kaštanové jsou
a nikdo by neřekl,
že ublížit srdci dokážou.

Já dříve věřila tvým slibům
a nikdy jim věřit nepřestanu.
Tvůj upřímný smích
zní mým uším sladce jak med
a když se usměješ
jsem v tvém náručí hned.

Když na nebi hvězdy s měsícem svítí
představuji si, že jsou to tvé oči
a ústa se smějící.

Je to ten úsměv co znám,
já viděla ho snad tisíckrát.
Tak usměj se na mě zas,
ať srdce mé skáče radostí
a slyším tě tak jako tenkrát
v těch našich lesích.

Ty mi po těch letech chybíš,
jako nikdy dřív.
Tak aspoň se mnou začni mluvit,
ať si můžem zase věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama