On

6. srpna 2013 v 22:14 | Eliška Bendová |  Texty
Jednoho dne se mi vrátí
a obejme mě zas.
On nemohl to myslet vážně,
určitě je to jen žvást.

Když o něm mluvit lidé začnou,
slzy se mi do očí hrnou.
Já myslím na něj nocí i dnem,
půlnocí, ale i polednem.

Celé dny jen sedím
a přemýšlím jak získat
jeho srdce zpět.

Když ho však potkám
knedlík v krku mám
a ani hlásku ze sebe nevydám.

Tak pořád myslím na to,
že mě opustil a přes všechnu lásku,
kterou mu dávám se už nevrátí.

Avšak budu čekat a doufat dál,
že není bez citu a svědomí
a nabídne mi alespoň přátelství.
Přátelství, které bude věčné
a krásné jako pole ječné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama